Kráska a zvíře

Umírám chladem, jak květy v lednu
mrtvolné krystaly ničí mou duši
má hvězda lásky leskne se v nedohlednu
blouzním a bloudím divokou buší
hladové šelmy brousí si tesáky
na moje srdce probodlé nožem
a jako nemoc ničí mne bodáky
vrzání lopat hrabe mne pod zem

A zvony řvou, mne rakev čeká
namísto naší postele
na špalku kat mou hlavu seká
ty za nás modlíš se v kostele

Ticho a temnota vládnou té krajině
kde já jsem vězněn za svoje činy
nenajdu znovu klid v lesní mýtině
zaplatím životem za moje viny
královna smutku už sedlá koně
divocí vraníci půlnocí cválají
měsíc mé slzy rozzáří pro ně
podkovy o zem teskně jim cinkají

A zvony řvou, mne rakev čeká
namísto naší postele
na špalku kat mou hlavu seká
ty za nás modlíš se v kostele

Do země žalu vezu se kočárem
v dubové rakvi jak upír ve spánku
občas mě vzbudí, napojí pohárem
nachové krve nevinných beránků
já stal se zvířetem, vrahem či stvůrou
zrcadlo praská mým temným odrazem
nicotná samota je mou noční můrou
má duše v rámu je prázdným obrazem

A zvony řvou, mne rakev čeká
namísto naší postele
na špalku kat mou hlavu seká
ty za nás modlíš se v kostele

V závanu vichru spadnul mi svět
ve kterém měl jsem snad trochu štěstí
teď místo vína musím pít jed
mé prázdné nitro k smrti mne děsí
ze srdce chorého rudá krev kane
ve světle červánků podobna rubínu
nádherná záře ve mně vždy plane
však místo na slunci mám místo ve stínu

A zvony řvou, mne rakev čeká
namísto naší postele
na špalku kat mou hlavu seká
ty za nás modlíš se v kostele

Sám se svou rakví v kočáru smutku
jak duše bez těla procházím životem
doufám, že jednou dočkám se skutku
a nebudu žalu navěky maskotem
pro Tebe z ledna učiním květen
a nechám slunce, jen ať se rozzáří
tvé krásné vlasy ozdobím květem
naposled vzpomenu tvůj úsměv na tváři

A zvony řvou, mne rakev čeká
namísto naší postele
na špalku kat mou hlavu seká
ty za nás modlíš se v kostele

Andělé bílí smutně pláčou
nad smrtí naší krásné lásky
na hrob jí rudé růže hážou
hrob zvířete a krásky
ty jsi má kráska a já tvé zvíře
a v jedné jeskyni zkoušíme žít
král smutku pozvolna usedá k liře
kouzelná slova začíná dít

A zvony řvou, mne rakev čeká
namísto naší postele
na špalku kat mou hlavu seká
ty za nás modlíš se v kostele

Vypráví příběh o malé holčičce
co měla v dětství velikou smůlu
se svými problémy chodila k babičce
(ta však teď spinká na hřbitovním trůnu)
S pocitem viny světem se prodírá
za činy za které opravdu nemůže
a smutný život pomalu ubíhá
čekala na toho, který jí pomůže
A zvony řvou, mne rakev čeká
namísto naší postele
na špalku kat mou hlavu seká
ty za nás modlíš se v kostele

A když ji našel, srdce jí dal
na chvíli štěstí rádo nám vládlo
snažil se pomoct vším, co jen znal
aby se všechno v poklidu zvládlo
však přišel konec dříve, než chtěl
protože takhle jsme nemohli dál
když od ní odcházel, tiše se chvěl
vzpomínal na všechno to, co jí dal

A zvony řvou, mne rakev čeká
namísto naší postele
na špalku kat mou hlavu seká
ty za nás modlíš se v kostele

Však jeho srdce stále miluje ji
nádhernou vílu v borovém lese
sám autor básně věčnou lásku slibuje ti
té, kterou pořád v sobě nese

A zvony ztichly já mrtev ležím
namísto živý s tebou
nad hlavou krásné hvězdy běží
mé srdce září tebou