Snad

Tak jako skoro každý večer,
Zas ti píšu dobrou noc,
Přitom ale v sobě, v duchu,
prosím, volám o pomoc...
Proč kvůli tobě nemůžu spát?
Proč sama sobě musím si lhát?
Proč jsi tak jinej, zvláštní a milej?
A když pak usnu, jen na par chvil,
modlím se, aby mě ráno nikdo nebudil.
Už ani nečekám, že o někom jiným
bude se mi zdát...
Proč je ale jenom sen,
že mě máš taky rád??
Vlastně to není nemožné,
možná jsou naše city totožné...
Možná, třeba, snad...
Snad jednou uslyším,
že máš mě rád ... :-*