Temnota

Temnota zaplavila moji duši
když odpověď Tvá zněla v jarním vánku
hlouběji,než všichni tuší
noční můra vstoupila do mého spánku.

Tam,kde předtím rostly krásné květy
nic není,zničila je síla jediné tvé věty.

Kam zmizel jasný svit sluneční
proč je tu jen tma smuteční?

Tíha všeho světa drtí moji hruď
ach,amore,tisíckráte proklet buď!

Smrtka vede mne ke svému oltáři
slané slzy kanoucí po mé tváři.

Kanou do pohřebního ticha...

Zvony nad hlavou mou temně duní
jak odříkávám modlitbu prosební
smrtka za zády mi krvelačně funí
pějíc píseň pohřební.

Proč stvořil jsi tento cit,mocný Bože?
proč jsi stvořil nekonečnou lásku
čímž zavedl's mne na smrtelné lože
ach,proč potkal jsem,tu krásnou černovlásku?

Zlomila's mé srdce nastokrát
přesto já Tě mám tak rád.

Kdo jsi,osude prokletý,
že takhle jsi mě zranil
přimněl jsi mě,abych slzy ronil
a teď jdu smrti v ústrety.

Ach,má lásko,jsi blízko,a přec tak vzdálená
mojí duši,která zde teď leží spálená.

Ležím tu na zemi,jak raněné zvíře
smrtka a ďábel o moji duši se tu dělí
já přežívám v té malinkaté víře,
že mne zachráníš,můj anděli.

Přijď,anděli,v náruč mou,
ať nemusím dál chodit temnotou.