Láska vs život

Při zasněném pohledu na noční nebe,
nevědomky, potichu šeptáš si pro sebe, proč?
proč zatraceně zrovna já?
Co jsem ti bože jenom udělala?
sklápíš hlavu pod tíhou svědomí,
slzy stékajích po tvářích,
vpíjí se tiše do zemi.
Duši ďáblu jsi zaprodala,
pro jediný dotek jeho drsné kůže,
pro jedinýho pohled milovaného muže,
jež nikdy nevnímal tě jako ženu,
která by pro něj měla nějakou zvláštní cenu.
Vědoma si toho činu,
musíš odpykat svou vinu.
Vzdala jsi se své duše
a šla sis za svým hluše,
aniž bys varování vzala na vědomí,
jen trp a měj černé svědomí...
Slzy ani vztek ti nepomůžou,
i tak staneš se štvancem a tou nejhorší lůzou,
kterou tato země splodila,
říkáš si, zas tak moc jsem "nezlobila",
ale uvědom si jednu věc,
vzdát se své duše přec,
kvůli někomu kdo za to nestojí
a položit život za něj se nebojíš,
je vina všech vin,
lepší přeci je jen splín a smutek na duši,
které city k někomu jinému brzy přehluší.
Z chyb se člověk však učí,
i když myšlenky na něj tě jistě mučí,
běž s úsměvem dál,
pro tentokrát ďábel prohrál,
tak si toho važ a využij druhé šance
k napravení sama sebe a pamatuj si,
jednou milovat bude někdo i tebe...
Vždyť naděje umírá jako poslední,
tak vstaň a běž jí vstříc...