Vzpomínka na rytíře

V hlubokém lese na temné stezce
samota tíží a svazuje strach
Vtom zjeví se rytíř na stříbrném koni
v blankytných očích on má hvězdný prach.

Ty modré oči jsou démanty vzácné,
dvě hvězdy, co spadly sem z nebeských drah
On sestoupil na zem, když křížím mu cestu
a v záři těch očí já ztratila strach.

Ty oči jsou modré, jak pomněnky něžné.
Jsou čisté a klidné, jak jezero snů,
jak sojčí pírka co snáší se na zem
a svět se zastavil na řadu dnů.

Ty oči se třpytí, když mlčky mě líbá.
Lesknou se jak meč co po boku má.
Za noci chladné mě svým tělem hřeje.
Lásku svou k němu jen tmou zakrývám.

Na modrém obzoru modrá se ztratí.
Modré Tvé oči splynou mi s ním.
Láska Tvá krátká jen těžko mi stačí.
Ty musíš jet dál, já dobře to vím.

Tam v modré dáli, za modrým mořem
princezna krásná v růžích tam spí.
Jen spěchej za ní jsi statečný rytíř
a oči Tvé modré jí ze sna vzbudí.