Cesta

Poznal jsem dívku
podobnou jarnímu kvítku
veselá, potrhlá a výřečná je dost
patří to k sobě jako voda a most
Opila mě smíchem a radostí
jak to říct, je tolik možností
Přenést ty slova přes zeď vysokou,
k jejím uším donést, zkusím to oklikou
bude to však cesta dlouhá
jako živel se mnou cloumá
nepospíchám, neloudám se
však čas už posmívá se
čekat na tebe dlouho nebude
zůstat sám ti zase pozbude
čas má pravdu, co já s tím
co se může stát, co já vím
potká jiného, svět je veliký
a já jsem v něm tak malinký
sotva si mě mohla všimnout
a mohla mě lehce minout
tak si říkám, má to smysl
možná ano, možná ne, trápit mysl
trápit se cestou dalekou
kolem zdi, cestou členitou
možná tu jsou někde vrátka
bez zámku, na svých pantech vratká
za pokus to stojí
využít šanci svoji
a tak píšu verše tyto
aby nebylo líto
dlouhé chvíle
za uražené míle
podél zdi, na pouti
možná než mne urmoutí