Nevěřím

Nevěřím

Viděla jsem světlo ve tmě,
takové to zářivé a oslňující,
ale tys vzal cosi z mě
a tenhle pocit je mučící.
Má lásko, odjíždím...
na dalekou cestu za hranice.
Vzal si mi srdce, proto stále bdím,
však miluji tě stále více.
Nechci tě uhánět už víc
a nechci se trápit,
ale stále nevím zdali chtíc,
ses chtěl z mé duše napít.
Byl jsi tak krutý,
když držel si mou ruku a pas,
přetáhl si o mě pruty
a odešel si snáz.
Asi jsem se unáhlila,
jak dávala jsem ti své rty.
Kyselinou jsem si srdce polila,
ale bohužel jsi to zavinil ty.
Nemůžu věřit tomu,
že to pro tebe nic nebylo.
Měla jsem jít dříve domů,
místo toho se mé srdce vylilo.
Jak můžeš být tak lhostejný?
Proč mi neřekneš, že sis jen hrál?
Ani nevím jsi-li jiný nebo stejný
s ty ses prý jen smál.
Kdybys aspoň řekl:
"Mám" nebo "nemám tě rád".
Je ti to jedno nebo ses lekl
a já se vyléčím snad.
Proč jsem tolik věřila,
žes to myslel vážně?
Zcela jsem se zbořila
a chci se vrátit snažně.
Z každého blesku vznikne oheň
a když je duše suchá, hoří líp.
Tys na ni poslal povodeň
a vytrhl mi ze srdce šíp.
Odjíždím a ty přemýšlej prosím
zdali bys mi neměl něco říci.
Vždyť v sobě lásku k tobě nosím
a měla bych to vědět i tobě přeci.
Na přemýšlení budeš mít času dost,
já se vrátím,
nebudu mít vztek ani zlost,
ale snad tvou pravdou si trápení zkrátím.
Nevěřím v to zklamání,
ani ve své myšlenky a city.
Zda-li mám dobrá či špatná má zdání
mi dokážeš vysvětlit jen ty.