Slepá ulička

Stále mezi těmi zdmi holými
sedím a plním tmou bílé strany
papíru.
Hledám útěchu a píšu rýmy
do knihy s temně černými hrany
Proč jsme se dostali do slepé uličky?

Neustále mě myšlenka hnala,
že tentokrát konečně nepadnu
do prázdna.
Stál jsem si za pocitem žes dbala
o to co jsme vytvořili v chladnu.
Proč jsi mi vždycky lhala a předstírala?

Všichni mi tě radostně chválili,
pár mi i ukázalo cílový
bod tratě.
A já je poslouchal jak mluvili
a dál jim věřil jako bláhový.
Proč mi to říkali když vlastně nic neví?

Každý by to na mém místě už vzdal
a jel by dál rovně po dálnici
života.
Ale odvahu jsem do rukou vzal
a zůstal sedět na tvé bočnici.
Proč jsem vždycky takhle nepoučitelný?

Ale nehodlám nikam odejít,
i když začínám ztrácet svou víru
ve štěstí.
Tak se pořád snažím s tebou sejít
a přizpůsobit se na tvou míru.
Proč stále mlčíš a přede mnou utíkáš?

Choval jsem se totiž jako hlupák.
Nevěděl jsem co mám jenom dělat
jako vždy.
Bez tebe jsem jen ubohý šupák.
Temnota už brzo začne bělat.
Proč nemůžu najít cestu z té uličky?

Chci pouze abys byla jen moje,
toužím po tobě každým dnem více.
Snad to víš.
Neboj nevzdám se jen tak bez boje
Zapaluji už v temnotě svíce.
Víš že jsi ta jediná po které toužím?

Nevěděla jsi to?
Tak teď už to víš.
Miluji tě
každým dnem
stále
víc…