Nájezdník

Kdysi byla velká pevnost,
skrývala se v ní láska, budoucnost a věrnost.
Cihly hradeb z touhy byly,
dodnes se moc neměnily.
Neměly se čeho bát,
nechtěly se s nikým prát.

Opět přišel jezdec na černém koni,
vrata hrozbou zaduněla,
srdce věrných zkameněla.
Nemohu za to já, ale oni.

Obléhá tě dlouho, pořád,
ničí můj vytoužený hrad.
Touží získat moje světlo,
jakoby se na spravedlnost zapomnělo.

Fanfáry ztratily z části hlas,
postavil mě před propast.
Přeskočit, či zůstat stát,
nechci se ptát napořád.

Vyhnat ho jde pouze stěží,
vždyť kdo kráčí, nepoběží.
Ty však běžíš, dožeň ztrátu,
doruč mu tu jasnou zprávu,
ať nezboří se lásky hrad.