Setkání

Koukám do Tvých očí,
hlubokých jako
nejhlubší Atlantik
a zkouším Tvý myšlenky
číst..
Co se ti asi honí,
tvojí hlavou
kterou jsem tak často
držívala ve
svých dlaních...
v dlaních,
které jsi
líbal
hladil
miloval
...tak jako mě.
A co Tvy srdce?
Tam nevidím...
Co asi cítíš
když mě teď vidíš?
A co cítím já?
Nic!
tak to je lež...
Mám Tě ráda...
možná něco víc
ale znovu?
To už nikdy..
měla bych totiž
neodbytný pocit
že už mi nemůžeš
vůbec,
ani za nic,
ani za milion,
ani za milardu dolarů,
ani za všechny peníze světa
věřit...
a to já nechci...