Užalovaná láska

Stačila ti setina chvíle, kdy sis přišel jako král
a pár slovy, která měla býti skryta, jsi mi srdce roztrhal.
Ve společnosti mých přátel si ze mě udělal nemocného lháře,
když si napráskal, že mám papíry k osobní káře.
Ale že nedovedu řídit auto
stejně jako člověk s klaustrofobií nepřekoná svůj strach z prostoru,
udělal si ze mě před přáteli ulhanou potvoru.
Kvůli tomu,aby mě v práci neposlali řídit na cesty,
nereagoval si ani na moje varující protesty.
Vysypal si na mě všechno, co mělo být navždy těmhle lidem utajeno.
Moje tvář má teď jen jedno jméno.
Lhář, který nechal kolegu řídit 12hodin místo střídání.
Nemohla jsem, strach mi spouštěl slzy po skrání.
Zradil si svojí holku, prorazil si tenký led, na kterém jsem vrávorala.
A já tě už kdysi , že nesmíš tohle jediné kolegům prozradit, varovala.
Přišlo ti to vtipný, udělat mi z pověsti černou šmouhu a ze srdce karbanátky.
Tuhle zradu, miláčku, už nemůžeš vzít zpátky…