Rozpustilá

Nad ránem sen
se mně zdál.

Rozesmátou
uličnici
zahlédla jsem
ve své kůži.
Nosí můj kabát,
vesele se směje,
za brýlemi velké
oči kryje.
Je to zkrátka
krásná žena,
vystupuje ze snu,
štěstím je prosvícena.

Nechci ještě otevírat
očka,
bez brýlí na nose
žmourám jako kočka.
Ale přece jsem
překvapena,
jaká se u mne stala
změna.
Sen se nerozplynul,
je tu dál,
pije kávu,
směje se opodál.
Utíká ke mně,
je to moje druhé já,
vykouklo ze snu ven
a už si mne ponechá.
Jaká to úleva.