Střelka

Jsme krásní a prokletí
V něžné noci bez přízraku.
Já nechci být tvou obětí,
Nechci být ta,
Jenž když se nesouží,
Tak prý dostatečně netouží.

Jsi mým prokletím,
Které se skrývá v mlze špinavých skel,
Jako hra skleněných perel…
V dlaních krev,
V očích strach,
V duši naděje
A v srdci bolest, na jejíž utlumení již pozdě je.

Zašeptám ti desítky slov
A milion vyznání,
Tady není cesty zpět,
Tady je jediné řešení - sebepoznání.

Nemám co ztratit,
Můžu si jen vybrat
smrt pro krásu
a lásku na prodej!

Láska prý nebolí
/ona jen trýzní/
Jen ona jediná bojuje s mou vnitřní nevolí,
Ona jediná nepodlehne slabosti,
Zůstane silná a odhodlaná!
Nezklame, bude spravedlivá
- rozum nebo cit?
/vyber si/

Myšlenky jsou těžké a spletité,
Noc už se probouzí do svého rozbřesku,
A já nemám odpověď.
Slyším jen vzlyky, naříkání a taky smích…
Šepot, šeď a mezi nimi velká nepřekročitelná zeď.

Jsme krásní a prokletí
Jako tvoje vůně, jako tvůj dech…
Jako tyhle smutné zápisky
Jedné nenaplněné lásky…

Jsem všechno a nic,
Jsem střelka v nekonečnu,
Jenž hledá svůj cíl
/najde ho?/