Iluze

Mít tak křídla jako jednorožec,
Mít ženu jako čerstvý vdovec.

Jet na plný plyn přitom zůstat na místě,
Bloudit v nevědomosti a přitom vědět vše tak jistě.

Mít trny jako hebký satén,
A navždy cítit se tak zmaten.

Nic není tak, jak to vypadá,
Vše může být jinak,
Než jak ti to připadá.

Můžeš si myslel, že mě znáš,
Že mé hradby snadno překonáš,
Ale opak může být vždy pravdou.
Proč přelézat hradby,
Když můžeš vejít branou?

To kouzlo tkví jen v poznání.
Mnohdy nestačí jen prosté vyznání.
Můžu si myslet,
že mě miluješ,
Že se nad mým prázdným srdcem smiluješ?

Můžu si myslet,
Že miluji tě?
Když cítím, že mou duši váží jen železné nitě?

Těžko říct, kde ukrývá se pravda,
dokud visí nad námi zdánlivě čirá klatba…

Bojím se ti říct část pravdy svojí,
Vždyť mé já se v duchu samo sebe bojí!

Nebudu nic předstírat,
Své city si tak pro nic rozdírat.

Chci mít křídla jako jednorožec,
A v tomto stavu vyčkávat na nedohledný konec!