Naděje

Bylo to tak krásné, když mohli jsme spolu být,
teď slzy v očích mám, tys musel odejít.

Já stála tam s hlavou skloněnou
a nevěděla jak to říct,
že stýskat se mi bude najednou
a že miluji tě stále víc.

Ne nestalo se vůbec nic,
jen tvář mou jsi jemně pohladil,
já začala plakat ještě víc
a ty jsi slzu také uronil.

Vždyť věděli jsme to oba dva,
že jednou tato chvíle přijde,
že budeš muset odejít,
proč však po tak krátké době?

Tak proč tak hrozně bolí to
a srdce silně bije,
proč je mi to všechno tak moc líto,
ale v srdci zbyla kapka naděje.

Kapka naděje, že sejdeme se znovu
a oba dva uslyšíme hlasy zvonu.
Hlasy zvonu z našich srdcí
a tu lásku už nic nevyprostí.

My zůstaneme spolu a krásný život budeme mít,
to je ten jediný sen, o kterém můžeme v noci snít.

Chci po tvém boku do smrti žít
a dívat se jen na TEBE
a až k smrti kousek budu mít,
pak chci umřít a jít s tebou do nebe!