Zklamaná

Když v tramvaji sedím před tebou, tvůj pohled cítím v zádech, ach tvůj nežný nádech...
Přemýšlím o tobě ve zvláštní době
skoro se na sebe zlobě.
Ve škole, i doma ale nejvíc večer
zdálo se mi že si ječel, prý mě chceš,
vidím tě mé vlasy něžně češ
Seš tak hezký, každé ráno věnuješ mi tvůj hluboký pohled, toť tvá reakce na můj úsměv
Tvé oči sou nádherné,
takové tajemně hnedočerné.
Svým chováním si mmě zaujal
tvůj pohled je sice krásný
ale nikdy ses na mě ani malinko neusmál.
Už měsíc to bude
co jen tebe cítím všude.
Do řeči se s tebou příští den dám,
dem spolu ven
už tě přece jen trochu znám.
Časem tě poznávám stále víc,
přiznávám dost na tebe lpíc.

Vzcházíš do tramvaje v obetí jiné
mé slzy sou teď tak laciné