Jsi úžasný...

Tvrdíš, že básníkem nemůžeš býti,
avšak o opaku mě přesvědčuješ,
Tvé verše jsou nitkami slabounkých sítí,
do kterých si mě přitahuješ.

Lákáš a vábíš mě
krásnými slovy Tvými,
líbáš a hladíš mě,
píšeš mi krásné rýmy.

Moje sny mi plníš,
Ty jsi prostě úžasný,
na kytaru hrát umíš.

. . .
>>Jen, Lásko naše, nezhasni!<<
. . .

Nejsem zas tak geniální,
jak si o mně myslíš,
některé mé nedostatky
víš a jiné zjistíš.

Ale i přes všechny nedostatky mé
Tě příšerně miluji
a dávám Ti celé srdce své,
jen Tobě jeho obsah odhaluji.