Vyvrací a káže...

Chřadne duše provinilá
mezi ostatními shnilá
nevnímá už slova milá

jen ticho hlasitě bující
kolem cizí tváře plující
němá ústa mluvící

ústa hořce prolhaná
k slzám mlčky dohnaná
něha vážně přehnaná

něha co duši sváže
když na city tiše se táže
pak vyvrací a káže

káže lásku

vyvrací cit

drží na vlásku

nejtenčí nit

maluje vrásku

ubírá klid...