Kráčel jsem temnotou

Kráčel jsem temnotou, však cosi tam bylo.
Můj strach a úzkost, navzájem slilo.
Počal jsem utíkat, že tomu uteču.
Byl jsem moc pomalý, utéci úděsu.
Už jsem se obával, že mě to zabije.
Že mě už roztrhá, neznámá bestie.
Začal jsem přemýšlet, jak asi vypadá.
Když noha uklouzla a tělo upadá.
Přišel můj konec, však modlit se nebudu.
Náležím peklu, tak hrbit se nebudu.
Zavírám oči a půjdu vstříc bolesti.
Vzpomenu na všechny mé dávné neřesti.
Nic se mi neděje a už mi svítá.
Mé černé já teď za stromem sípá.
Sípavý smích se rozlétl krajem.
My dva jsme navzájem jak Kain a Ábel.
Vždyť já běžel před sebou, těch několik metrů.
Teď i můj smích překrývá, zvuk nočního větru.