Hodiny v křivém zrcadle

Mám jaro
vnitřně rozkvetlé
do léta velmi pozdního
v kterém se rouhají
mračna kavalírů
když zdvihli šedé obočí
vyplašeni hejnem jestřábím.

Do klapotu kopyt kulhavých
zní echo
smutných hobojů
že skřivan byl v nebi rozsápán
za tóny
sladké z polibků
zhořklými mletým puškvorcem.

Tak pojďme se nyní poklonit
ke hrobům pomyslným
k pomníčkům
z peří skřivánků
než nám je vítr rozfouká
do pavučin babího léta
ve kterých
láska se zaškrtí touhou.