Výkřik polosnů

Ještě zmrzlé jaro
pohladilo stínem námrazy tvář.

Obrys fauna vyšel
do šepotu prvních včel
zmateně v místa ta
ve kterých vytušil obraz víly
dlaní průsvitných.

A ta
která již dávno není
zpívala smutnému stále dokola
píseň o smrti nevinného blázna
ze Zvonokos.

Cesta se rozplynula
v noci černých klaunů
skrytých v temnu oblohy
neboť osiřelý měsíc
rozdrtil hvězdy na prášek nicotný.

Víla se rozplynula
do nových snů
a faunovi zanechala
jen vůni na dlaních a rtech.