Loučení

On jednou přijde,
přijde ten jeden den,
kdy nejlepší přítel odejde
a mě zbyde jenom sen.

Sen na ty krásné chvíle,
co trávili jsme spolu,
sen o té modré víle
a o zeleném dolu.

Byli jsme spolu každý den
a oboum se to líbilo,
večer přišel krásný sen,
kde slunce rudě svítilo.

Ten krásný bílý úsměv,
viděla jsem každý den,
tu snědou hebkou tvář,
já mohla líbat jen.

Po roce a něco,
nejlepší přátelé stali se z nás,
všichni si myslí kdeco,
ale naše přátelství nezničí ani mráz.

Nezničí jej nikdo a nic,
ani ta velká dálka,
bude růst a sílit víc
a nezničí jej ani válka.

Já v srdci Tě stále nosit budu
a až ten den nadejde,
my zažehnáme spolu nudu
a venku se opět sejdeme.

A až Tě znova uvidím,
tak obejmu Tě lehce,
dlouze a krásně Tě políbím
a budu se chovat křehce.

A až ti bude nejhůře,
tak nejlepší přítel tvůj - ti vždycky pomůže.
A to je to pravé přátelství co nabízím ti já,
to je to jediné co mé srdce má.

Ale pozor - přátelství je pro mě víc než láska
a tohle ví i kněz,
přátelství je jako křehká kráska
a to mi prosím věř!