Květina, která zůstává
Květina, která zůstává
V rukou slunečnici držel,
krásku, která nikdy neuvadla,
myslel na ni a čichal,
i když nevoněla,
on lásku cítil v ní.
Věděl, že je poslední.
Nevěděl, že je od první.
Od první dívky,
která jej zaujala,
nikdy více jiná ne,
jen tahle,
do ní se zamiloval,
a to čistou láskou,
a teď přemýšlí, jak dál.
V rukou slunečnici,
v srdci obraz dívky,
v duši štěstí,
ale v sobě zápal plic.
Těžkost posledních dnů.
Všechno cítí.
Ale láska prý vítězí?
Nad vším?
krásku, která nikdy neuvadla,
myslel na ni a čichal,
i když nevoněla,
on lásku cítil v ní.
Věděl, že je poslední.
Nevěděl, že je od první.
Od první dívky,
která jej zaujala,
nikdy více jiná ne,
jen tahle,
do ní se zamiloval,
a to čistou láskou,
a teď přemýšlí, jak dál.
V rukou slunečnici,
v srdci obraz dívky,
v duši štěstí,
ale v sobě zápal plic.
Těžkost posledních dnů.
Všechno cítí.
Ale láska prý vítězí?
Nad vším?
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
...při té třetí sloce jsem si připomenul Wolkra , co se taky loučí s dívkou svého srdce květinou a přirovnává jí k slunečnici , která ho určitě přežije , protože mu už moc života nezbývá , jednalo se o beletristický román z roku 42 ale kdo to napsal si už nevzpomenu a ta scéna s loučením se odehrává v Tatranské Polance...
Je to moc krásná báseň , jen se musí jít hluboko za smysl slov , aby člověk pochopil její hloubku a cit z jakým je napsána Jirka
25.03.2008 16:22:00 | kavec