Pohlazení

Pohlaď mě po tváři,
svou rukou něžnou,
úsměv můj zazáří,
nazvu tě víc než kněžnou.

Pohladím lehce tvářičku tvojí,
však ruka má není tak něžná,
aby tě nezranila se má ruka bojí,
ty jsi má bohyně a kdepak kněžna.

Vzájemně naše prsty propletly se
a těla touhou téměř hoří,
tak jako dva hadi v míse,
když mé tělo do tvého se boří.