Ve dlaních stesk

Dřív byly sny reálnou iluzí,
v životě chyběla důvěra,
cit!

Neviděla jsem jediný kaz,
chybu či vadu.
Necítila,
svou vlastní zradu.
Tvořila jsem sen,
život z obrázků.
Malovala den,
pozlátka závazků...

Pak přišel jsi Ty
impulz nejkrásnější,
se srdcem zlomeným, náručí vřelejší.
Najednou pozlátka,
tak chabá se zdála
nad hlavou v nadějích myšlenka vlála...
Duše Tě bolela, mně strachem se chvěla
náruč Tvá něžností, důvěrou čpěla.
V očích jsi měl ten známý lesk,
na řasách slzy, ve dlaních stesk.

Ten malý krok do prázdna,
oba nás děsil,
záruky shořely v minulosti.
Dnes pomalu lepíme,
společně tvoříme
cit,
důvěru v přítomnosti.

Už nejsou to sny růžových knihoven,
už nejsou to výmysly bláhových nocí,
dnes je to život, skutečný den
možná i vklad budoucnosti.