Po druhé....

Mou bolest utnul návrat tvůj,
muj sen o tvém náručí.
Už vždycky při mne stůj,
v tvých očích se zračí.

Tak proč teď pocit mám,
že steskem umírám.
V prázdné posteli jež ti zahřívám,
sama opuštěná usínám.

Proč zase jenom ze vzpomínek žiju,
proč raději bych zemřela.
Ze studánky slz hořkost lásky piju,
modlím se abych srdce neměla.

Třesu se po těle, když slyším že odcházíš,
marné jsou sny, že polibkem mě probouzíš.
Znám tuhle bolest, můj souputník věrný,
každý den od teď bude zas stejný.

Vím co mě čeká, strašně se bojím,
já tuhle bolest po druhé neobstojím :,(