Sen

Je pravé poledne a mě se chce spát.

Vánek mi vlasy laská,

kdepak je teď moje láska?

Pomalu usínám,

a okolní svět vnímat přestávám.

Do krásného snu jsem se probudil,

jsem ve světě kde voní rozrazil,

a louky jsou něžně zelené,

plné květů a vůní,

z té krásy dech se mi tají

ten pocit svobody nikdo mi nevezme.

Nebe je vlídné a průzračné,

a slunce hřeje mé srdce pohaslé

a k životu mě pobízí.

Slavík pěje nejjemnější píseň,

kterou kdy slyšel jsem,

slzy do očí mi vhání,

protože můj sen tím končí.

Z něžného snu probudil mě ještě něžnější hlas.

Miláčku, jsem zpátky.

Dáme naší lásce ještě šanci.