Příliv

je příliv
moře
posílá něžné
doteky
vlnky olizují
kotníky
přes nárt
přeleje se
písek
hladí
hýčká
zasypává polibky
stále výš...

v obětí
milence
jež dává
okusit náruč
vonící
dálkou
nebezpečím
smáčí vlasy
dotýká se
úst...

je odliv
pozvolna odchází
nesvírá již
pevně
od šíje
k ňadrům
přes pupík
uniká
proklouzl dlaněmi
zanechal
prázdný
klín...

zůstaly
cestičky soli
po slzách
poslední
na nártu
není již
samota bolí
pálí
uvnitř srdce
trhá je
jako
žíznivé paprsky
půdu...

čekám na déšť
zacelí
pukliny
abych jej mohla
vystavit
žáru
nejsilnějšímu
žáru lásky...

příjdu
zase
bychom mohli
splynout
Ty a JÁ