Růžová svíce

O mou lásku nestojíš, tak proč se pořád trápím,
o tom jak sladce voníš, jenom já vím.
Jediné co zbývá mi, je tajně snít,
snít o tom, že Tvá láska můžu být.
Už však i ve snech mé naivitě se posmíváš,
je tak těžké uvědomit si, že mě nelíbáš.
Je tak těžké pochopit, že o mě nestojíš,
je utrpení vědět, že v noci o jiné sníš.
Je snad věk jen výmluva pouhá?
neumíš si představit, jaká se ve mně skrývá touha.
Touha cítit ten krásný cit,
vědět, že se mě nemůžeš nabažit.
Hlavou se mi honí myšlenek tisíce,
jenže uhasíná ta růžová svíce.
Ta růžová svíce nadějí,
která už bohužel nic nezmění…