Slova

Slova

Slova, která nelžou..,
kdo je umí vyslovit?
Musí se kolena podlomit,
dřív než se city vymažou?
Chtěla bych být odvážnou
dívkou, která se nebojí,
které se srdce rychle hojí
a ve vztahu umí být něžnou.
Bát se a utíkat,
mlčet a nikdy nevystoupit,
při tom své štěstí o radost loupit
a nikdy to co chci neříkat.
Je to správné? Nevím...
Chcete abych byla upřímná?
Nebo ať mlčím jako věrná?
Ustupte má lásko, již sním...
Slova jsou vražedný nástroj.
V přemýšlení mě mučí,
v tichu mi v hlavě bzučí,
ale používám je méně jak kroj.

Co je těžké na rozhodnutí?
Snad nevědomost z následku?
Řekněte mi, proč mě to stále nutí,
abychom rozsekli tuhle pletku.
Budete-li jako předtím
v ten čas hrátek a pohledů,
pak se nebudu ptát jestli smím
a vyslovím to jako z ledu.

Snad mne pochopíte....
Dlouho jsem byla pod mrakem,
dlouho jsem seděla pod tlakem
a je čas vědět o čem sníte.
Slova stejně jako čas léčí,
když objevují se v pravou chvíli
a s tou správnou, silnou pílí
nám přinášejí nejláskyplnější péči.
Nikdo Vás nezná z hloubi.
Oni Vám křivdí, vím to snad.
Duší jste mi řekl, že máte mě rád,
tak jak se láska se strachem snoubí.
Slova, která neslyšíme,
ale slova, které jen srdce vnímá
a tato cesta je čistá a přímá,
jen těžko je myslí zachytíme.
Já nevím, co jste cítil,
však jen pravdu chci znát
a jestliže mne nemáte rád,
tak jste mě do propasti zřítil.

Chci Vám pravdu říci, mohu?
nechci, ať mě temnota pohltí,
nechci jen tiše sedět v rohu,
musím udělat to, do čeho mě srdce nutí.
Jestliže o Vás přijdu a ztratím Vás,
pak to tak má být
a někdo asi vedle sebe nechtěl Nás.
Miluji Vás, to jsou slova, která můžete mít.