Večery

Večery dlouhé jsou a rána zase smutná
den je jak nekonečná trať co šlapat mám
nikdo po ní nechodí a tak tu bloudím sám

Vítr tiše vlaje a pohoda se zdá
a však srdce mé namitek sto má
prach se zvedá a oči my zaslepí
a já náhle poznám že to tak má být
to srdce voďit mě má

A pak se zastavím a náhle cítím žár
přesto že nevidím vím že tu nejsem sám
teplo a klid oči my otvírá
a vidím co mě buh dal

Večery najednou krátké jsou
rána veselá
dny zářící
cesta plná nás
a já jen tiše říkám
dík bohu lásko má