Zvláštní...příběhová

Chci videt stromy,slunce jak svítí na domy.Domy ve kterých všichni žijou
kde se rádi zašijou.Chci létat jako ptáci a při tom nebýt za atrakci.Nechci být jako motýl co svým životem prolít.
Chci doteky tvé mít... do trávy tě položit.Lučním kvítím šimrat Tě
polibky sypat Tě.
Až beránci na obloze naznačí že den se s nocí střídá.
Stanu se jen tvá... tvá...malá víla.Víla divoká co ráda Tě líbá a hladí
po těle rozlije ti milování.Pocitem štěstí... naplní nás hvězdy...hvězdy..
z krásy oblohy když schoulíme se do spinkací polohy.
Spinkací poloha u Tebe na bříšku pocit bezpečí dá...
Tvůj pocit stejný se zdá.
Půlnoční sova houkne dost...žijte jen pro radost.
Do sna se mi kletba vloudila...a já se jí řídila.

Když ráno zvonek na louce mě probudil
svůj poklad já políbil a na cestu se vydal.
Chci cestou života stebou jít pro lid tu být.
Přírodo krásná děkujeme že na tvé půdě se milujeme.
A ted za ruku vezmu vílu svou... do zahrady kde problémy
nerostou.Na cestičku lemovanou láskou kde zvonky
cinkají písničky... kde na písku hrají si dětičky.
Potom po žebříčku stáří vylezem a společně na jednom
z beránků si usteleme.Potom naše duše splynou v jeden malý prach
co rozpráší se po střechách.