SMRT LÁSKY

„Hluchá k tvým slzám“

Role se vyměnily.
Léto vystřídala zima.
. . .
„Schoulená do klubíčka: pláče.
Deset minut. Půl hodiny. Hodinu. Dvě. Tři…usedavě –
Přicházím k tobě zezadu…jako matka. Jako duch. V černých šatech s bílou tváří. Se zářivou svatozáří…Vstávám z mrtvých. Abych tě utěšila. Hlazení ve vláscích zabírá, všímám si. Už neplač dítě, spinkej…!“
/Věk: 23 aneb NAROZENINY/
. . .
Schoulená do klubíčka: pláču.
Deset minut. Půl hodiny. Hodinu. Dvě. Tři…usedavě
Celou noc
Škemrám o obejmutí
o pohlazení
všemožně snažím si ho vynutit a
nic –

"Lhostejnost je horší než nenávist"
(=odvrácená strana lásky, ale stejně silná emoce)
Je jako smrt
A zatímco já sebou ještě škubu
(bolestné záškuby smrtelné agónie)
Ty už jsi mrtvá
Chladná a vychladlá
Už nereaguje…na mé doteky
(Její prvotní) frigidita vygradovaná
v apatii
Umřela
v ní
naše
láska –

. . .
postkriptum:
Už toho bylo dost!
(Svou roli přišla sehrát časovost)
Džbán přetekl
Cit ochabl
Ohlodaná kost –

Můžu se zbláznit!
Bezmoc a bezútěšnost toho faktu…
Přitom včera jsme ještě byly svědky
společného
milostného aktu –