Tahle láska

Když se zasníš
a přestaneš vnímat čas
poznáš lásku, která je v nás

Jen tak z ničeho nic vykvetla
jako krásný motýl z kukly
z našich srdcí vylétla

Teď jen nevím co počít si mám
zatím jen své prohry počítám.

Vím že to tak jako já cítíš
večer nemůžeš usnout a dlouho
do noci lampou svítíš
a přesto rychlostí světla
do temné propasti tak jako já se řítíš.

Komu je hůř než nám dvoum?
Jen těm co lásky ulétnou
a dál do noci svítit nebudou
ztotožní se s černou tmou…

Tak dej mi trochu toho svitu,
který si tak hýčkáš ve svém nitru
Vždyť i já už vím co znamená milovat
svítit a přitom ve tmě stát.

Dál napadají už mě jen prázdné fráze,
někdo přehodil vyhybku na
naší společné dráze
a vlak se do pohybu dal
... zase…