Myslela jsem...

Myslela jsem
/i když, co je to vlastně myslet..?/,
že dokážu zapomenout..

ne tvé oči,
které tak zářily,
když ses mi svým pohledem vpíjel do těch mých..
/pomněnkových../

na tvé rty,
tak hebké,
když jsi mi svými polibky stíral mokré slzy,
nebo když jsi mě jen tak líbal..
/z radosti, štěstí, smutku, touhy../

na tvé vlasy,
co mě šimraly v obličeji,
kdykoliv si ležel vedle mě..
/na právě rozkvetlé louce - mezi kopretinami../

na tvé ruce,
které mě vždy tak pevně objaly
a jemně pohladily..
/když mi nebylo nejlíp../

na tvůj hlas,
tak krásný,
když jsi mi šeptával do ouška sladká slůvka..
/ta nejsladší na světě../

na tvůj úsměv,
který se objevil na tvé tváři vždy,
když jsi mě uviděl..
/a já byla šťastná../

Myslela jsem
/i když co je to vlsatně myslet..?/,
že dokážu zapomenout...

...můžu tě vymazat z myšlenek,
ale vždycky mi zůstaneš hluboko v srdíčku.. :-*