Sen

Zaznamenával jsem ticha, psal ticha,
přec slyším v dáli zvony znít,
bijí svou monotoní melodií,
dodávají sílu žít.
Kontrastem však ticho jest,
nebijte už víc !
Echo stále vracející,
uložené v srdci, zvonící a milující…

Zaznamenával jsem ticha, psal ticha,
přec slyším hudbu tu znít,
toužebnou a očekávám ji,
listuji svou novou kapitolu.
Předchozí je rozplynulá,
jako srdce spustošilé,
její tony zní však svobodu,
čistou mysl, novou notu,
co všechno ještě říct?

Zaznamenával jsem ticha, psal ticha,
přec tu slyším lidstvo řečnit,
touží něčím,svádí něčím, kam vlastně jdou?
Hodiny mění svá čísla času,
a lidé s časem plynulým,
zůstávají? Ne chcou zas o kus dále jít…

Naráz mi to lichotí a celé tvoří rým,
všechno se točí, ovládá a mocní,
zastavit se nechce,
vyvrcholit prchavým dětstvím přeje.

Zaznamenával jsem ticha, psal ticha,
slyším opět zvony znít,
jsem posel času, vidím blízko můj stín,
musím s ním už jít,
dále, tančivými pohyby vkročit,
minulosti naslouchat,
budoucnost zvěstovat.

Hovořím sama s sebou tiše,
se svým druhým já,
zaznamenávám tiše, píši tiše,
sen můj tvoří vám…

Martinec Vlastimil
27. Května 2005