Ach to loučení...

A tolik smutku z loučení
a už jen troška lásky
a jen slov málo krásných ke čtení
a jen smuteční pásky.

Je smutné býti bez Tebe
když noc se kvapem blíží
málo slov krásných od Tebe
a smutek duši tíží.

Proč Ty sama tam a já zas tu
proč vlastně nejsme spolu
jak najít na stesk záplatu
když v duši tolik bolu.

Dny krásné už jsou za námi
a zas jen šedé bytí
kdo ví co ještě před námi
i když slunce více svítí.

Pak probírám se osudem
a těžko je mi býti
když potýkám se s přeludem
jak chtěl jsem a chci žíti.

Tak stále stejná otázka
co moji duši trápí
když duše duši nelaská
pak tváře slzy zkrápí.

A pak rozum nabádá
jak zbavit se té touhy
ať osud jinak poskládá
to k čemu máš vlohy.

Dnů až kvapem ubývá
těch jenž osud dal mi
a tvář jen těžko zakrývá
že duše zpívá žalmy.

Nic není zlato na světě
když duše smutkem pláče
a někdo drahý zklame Tě
a srdce žalem skáče.

Vladyka xxx