Vítr z Provance

Kdybys otevřel oči a nadechnul bys ten slaný vítr od moře,
mohl bys třeba létat jako já.
Jen umět rozevřít křídla…
Třeba jen v mysli své, co nezná hranic,
třeba jen cestou, kterou Ti ukázala Tvá fantazie,
ale cítil bys co já a nesmál by ses mým dětským snům,
které pro mě nejsou o nic víc naivní než včera.
Sbírám dnes střípky idejí, které už jsou vlastně včerejší
a nestačím se divit, jak rychle se časy mění.
Polapená ve spirále vlastních chyb, boříc svá vlastní prohlášení,
splétám si základy mé životní filozofie.

Někdy se mi tam ani nehodíš se svým světem čísel.
Jen když občas uvidím, že dýcháš stejně jako já
a Tvé myšlenky krouží stejným časoprostorem,
cítím, že jsem Tě možná změnila…na mžik oka.
Ne na déle, pak zase kontrolu musíš mít,
aby Ti snad nepřipadalo noční nebe tak pohlcující,
abys mohl zas mít odpověď i na tlukot srdce.
Nejde vše pochopit a vše cítit jako Ty. To vím.
Ale bojuju, abych se v Tobě neztratila,
jako má slova v úkrytu Tvých šuplíků.

Snažím se Ti ukázat můj svět a tak nepočítej vteřiny,
se mnou snad neutíká čas, se mnou se život mění.
Netrpělivě sleduju váhy slepé spravedlnosti a čekám,
na čí stranu se zase přikloní. Spravedlivě.
Většinou mám pocit, že Amor slepě zasáhl jen mě.
Hluboko a přesně a možná dvakrát. I za Tebe.
A tak zase platí, že v lásce vyhrává ten,
kdo má rád míň.
Ty a Tvůj svět čísel,
nejraději bych je všechny zaklela do slov,
abys nepočítal s tím, že Ti snesu modré z nebe,
abys Ty chtěl o něm básničky zase psát.
Tak jako tenkrát, když jsi složil pero jako zbraň,
že lépe s ním vládnu já a tohle privilegium,
že mi zanecháš.
Zanechals…
Šepotu něžných slov a vyznání,
psaní básniček o ničem a o všem,
snahy o to, abych Tě musela zbožňovat.
A tak vidím, jak hranice mého státu hnijí
v Tvých pokusech zneužít mou dobrotu.
Ano, něco shnilého nejen ve státě dánském.

Ozbrojím svoje srdce tisícem odvážných slov
a do svých pohledů přimíchám lehké pohrdání,
jak malíř barvy, já míchám emoce,
abys snad nepoznal, že bojuju o to,
abych se v Tobě neztratila, abych se neztratila sama v sobě.
Abych Tě nemilovala tolik, že ztratím veškerá slova
a už nikdy nevzlétnu se slaným větrem od moře.
Abych Tě nemilovala tolik, že slova směním za čísla
a začnu počítat.
Jednou…