Nad propastí

Proveď mě peklem
A proveď mě rájem,
Snad duše rozpozná znamení,
Snad někde se sejdem
snad v čase nám zralém,
než přijde útrpné zklamání.

Nespouštěj oponu,
ta hra stále běží,
nemohoucnost slov se vytrácí,
jak trosečník na voru,
s větrem ve stěžni,
kde kolem bouře burácí.

Nenech mě utonout,
v touze mého žití,
vždyť víš jak moc Tě miluji,
nenech mě spočinout,
jak u cesty kvítí,
které se k slunci obrací.

Jen trochu života
v korupci dějin,
smetá nás Lásko do pasti,
jsem jako sirota,
co úsměvem mění,
svůj život nad propastí.