Za úsvitu

Jsi šelma která se
v úsvitu z lovce mění
a přes den stará se,
noc je jen zatemnění.

A máš sto tváří,
každý den si je měníš,
když slunce září
samotný v šeru sedíš.

Brousíš si drápy,
a oči se ti lesknou,
když čekáš na krev,
zpíváš si píseň tesknou.

Tvůj něžný dotek,
jak anděl smrti sedá
na mojí kůži,
která je strachem bledá.

Mý starý rány
otvíráš náruživě,
a saješ s radostí
mojí krev co se řine.

Je ještě žhavá jak
láva co na kraj sedla,
Jak moje touha,
co mě za tebou vedla..

Pak už nic nevnímám,
už ležím odevzdaně.
Svým tělem nehýbam,
je jedno co se stane.

Tvá láska přístav je
kam lodi nedoplují,
v půlce svý cesty
na moři ztroskotají.