Naděje

Vyrazím za obzor navštívit naději
- tu holku nevěrnou, co nedá mi spát -
v krabičce od mýdla, jak malý námořník
za to, že mám Tě, čím dál tím raději,
a že mě nenechá jen tak se vzdát,
jestli ještě žije, řeknu jí "Dík".

A nebo krmí mne přeludy sladkými,
představy mučí, Tvými křivkami hladkými.
Proč jenom musím, tou láskou ubitý,
příběh náš složitý
vidět ve verších každičké,
zrazené básnířky mladičké?

Možná se osud rád opakuje,
schází mu nápady, když na lidi pikle kuje...

Chci Tě zas držet, chci Tě pohladit,
a struny štěstí v Tobě naladit,
pak na ně budu zvonivě hrát
a říkat Ti něžně, jak moc Tě mám rád.

Chci aspoň maličké znamení naděje
A nebo zab už ji - tu mrchu - úplně
Chvilinku dlouhou, dráždit se napětím
Až Tě zas uvidím, tak k hvězdám poletím
- nebo spadnu zpátky na zem.

Toužím jen po Tvém slaďoučkém ANO,
jedním z těch, které tak něžnoučce zakňouráš,
nakloníš hlavu a přivřeš oči
Musím si sednou, neb hlava se mi točí.

Snad není to sen,
bojím se střízlivění,
nechci být zas, ubohým človíčkem šedivým
živý na povrchu jen
a mrtvý uvnitř,
tam kde to nejvíc bolí.