Vzpomínková...

Vzpomínková.

V místech, kde spolu jsme chodívali,
já opět, bezděky volným krokem kráčím,
obloha modrá, slunce si září ze své nebeské dáli,
a prostranství, porostem svým travnatým,
pod palčivými paprsky vydává vzpomínkovou vůni.

Zvolna tak míjím obytné domy
a bohatou zelení rozsochaté stromy,
kde spočinout lze zahálkou sobě
ve chladivém stínu, jako ve vodní tůni,
na lavičkách pod rameny větví stulit se k tobě,
pod ochranou vzrostlých javorů a košatých lip,
posedět zase spolu, tak jako dřív.

Pocitem marnosti nitro je naplněno,
nevrátí se, jednou už prošlé,
to léto tak vzrušivě horoucí,
pavučinkami jemných vláken prorostlé,
bytosti spojeny touhou žádoucí,
kdy polibky tvé, svůj žár vroucně předávaly,
v mých hlubinách tvé doteky se utápěly
a ve tvých očích bylo srdce mé polapeno.