trápení

Touha potobě je posledost má,
zlehka víčka zavírá.
Chodit tam a zpět,
v hlavě mít celý svět.

Proč je láska tak zlá?
Milosrdnost nedává.
Síla došla jako spadl z růže květ,
nemyslet na nic zbývá jen brečet.

Já už nechci nemužu,postavit se osudu.
Půjdu navěky spát,ulehčím ti ostudu.