Perpetum mobile

Jen šumění větru ve větvích,
je tichým svědkem úvah mých.
Láska, kdysi tak sladká odchází
z bran nebes upadá do nesnází.

Kdy jen vyprchal ten vřelý cit,
krásný a průzračný jak měsíce svit?
Žhnoucí hvězdy padají z letního nebe,
já postrádám lásku, já postrádám Tebe.

Nač jídlo je a nač je pití?
To slouží pouze pro přežití.
Nechci jíst, ani pít, ba ani spát,
mé srdce chce jen milovat...

Měsíc svítí a noc je ještě mladá,
jedno se zrodí a druhé tím padá..
Jak perpetum mobile po milióny let,
poupátko, květina, pak zvadnutý květ..

Zoufalá mysl bloudí v nočním tichu,
dvě slova, leží mi na jazyku..
Přichází svítání a hvězdy blednou,
a já chci říct jen ještě jednou,
miluji Tě!