Anděl lásky

Temná noc a hustě prší,
z mých očí jen blesky srší.

Naštvaná na toho, koho má ráda,
trápím se, to jediné nechci.
Na nebi černých mraků stáda…
Jak nebezpečné je být venku o půlnoci..?

Co se mi tam může stát,
měla bych se začít bát..?
Uprostřed rozkvetlé louky se zastavím,
v tom něco padá z nebe.
Možná se zděsím, až to uvidím,
ale nebojím se, nenávidím přeci Tebe!

Když blíže jsem k "tomu" přiběhla,
mrtvého anděla vidím.
Zabránit mu zemřít jsem nestihla,
jen tiše pláču a vedle něj sedím.

Anděl prý umírá, když srdce se zlomí,
mé právě zlomené srdce za to může,
kdo mu lásku navrátí, kdo mi pomůže?
Kdo jen to umí?

Mé ubohé srdce ty jsi zlomil,
alespoň slzu jsi uronil?
Kvůli Tobě a mě tu teď anděl leží
a vrátit život, půjde mu jen ztěží…

Anděla mrtvého nesmíme nechat,
musíme lásku v srdcích si ponechat.
Jen to dokáže mu pomoci,
nechci, aby zůstal tu sám po noci.

Tohle jsem přece vůbec nechtěla,
aby tu ta dívka s křídly místo mě trpěla…
a taky to, abych se na Tebe už dívat nesměla…
Tak pomoz mi vzkřísit toho mrtvého anděla…!