dvanáct

I.
Dnes ti neprodám svý sny
Stojí více než tisíc slz
Pláču moře a asi že se chci
V něm utopit

Člověk by se tady zcvokl
Z toho že je v blázinci
A chvíle smíchu draze vykoupené
Krví lesní víly.

II.
Asi mám z toho pláče
Zarudlé oči a musela jsem
Použít kapesník
Zahodit ho do koše
A už nezlob schovej se do peřin
Vílo! Máš těžký osud
Šlape ti na paty

III.
Nechce se mi ptát se tě
Proč tvý srdce pláče.
Už zas?
Jsi mi tím protivná
Nesnesu už ten pláč.

Kde máš svého prince?
Bloudí lesem
A nenachází tvé stopy,
Je to tím,
Že tak lehce šlapeš travou
A mechem,
Že se ani stéblo nepoláme.
Najde tě snad jen
Po tvé lehké vůni

IV.
Opustila jsi dávno
Své přátele, své lesní víly
Jsi daleko na poušti,
Kam tě zanesl vítr.

Rty ti vysychají samotou
A oči vysychají tím teplem
Žár tvého srdce ti spaluje
Tělo, duši i ducha.

V.
Vílo!
Chci cítit na tváři tvé dlouhé
Světlé vlasy plné krásy
Chci cítit tvoji jemnou vůni

A tvůj princ tě chce
Vysvobodit ze zakletí.
Počkej si na něj po setmění,
Až zahřmí poprvé,
Přijde.

VI.
Máš těžkou duši plnou hříchů
A přece chodíš nalehko
Dotýkáš se svého prince
Jen letmo a tvé polibky jsou sladké
Tak jste se našli.

Tiše a v objetí tu stojíte
A svět o vás neví jako vy
Nevíte o světě

VII.
Vílo, teď už se na tebe
Lépe dívá
Nemáš oči zkalené slzami.

Vezmu si brýle, abych tě
V trávě mezi smrky spatřila
Jsi drobná víla,
Víla vyfouknutá z bublifuku

VIII.
Točíš se okolo stromů
Tančíš a okolo se všichni
Dívají plni údivu.

Žasnou pohledem
Na vílu, která tančí z lásky.
Beze studu,
Tak trochu jen v noční košilce
Tančíš a jsi plná snů.

IX.
Držíš mou dlaň
A povídáš mi o svém trápení
Krásná vílo, ryješ do mého srdce
Obrazec plný utrpení.

Tvé touhy
Jsou mimo tento svět.
Budeš muset dlouho čekat,
Než se dostatečně
Vyzvrací zlo
A zbyde jen dobro.

V téhle pohádce
Jde o život.
A o smrt.

X.
Jsi plná tajemství
A tvé oči nepozbyly nic
Ze své krásy za ta staletí.

Stále čekáš
A princ jednou přijde.
Posadí si tě na dlaň
A ty vzlétneš jako motýl
Do jeho náruče

Zas nabudeš velikosti člověka,
Ale zatím jsi pořád malá,
Malinká ubohá víla.

XI.
Nemám už ti co řící.
Dívám se do tvých očí,
Které jsou jako studna
- plné slzí.

Zase mi pláčeš na rameni.
Co ti mám na to říct, vílo?
Jsi smutná, tak se vyplač.
Vím, odkud pramení tvá bolest.

XII.
Zavírám tiše
Dveře lesa,
Ale ty to stejně víš, že odcházím.
Nikdy už k tobě nepřijdu.

Prosím tě jen,
Abys kvůli mně neplakala,
To by se svět utopil.

Možná, že jsem byla jediná tvá přítelkyně.

Čekej na prince.
Až zemřeš,
Tak to bude stejně všechno
Ukryto v mechu tvého dechu.

Nashledanou.