Kráska a Zvíře

Skrytá v uličkách ticha.
Bojím se pomalu přiblížit,
Proč to? kvůli platonické lásce,
skryté myšky k citu.

Přirovnávám tě ke krásce,
co ráda se směje
a kdo že se schovává ve stínu,
no přece zvíře,
ustrašené, s tváři skrytou,
nelekej se nejsem jinou.

Bojím se ukázat ti svou tvář,
jak zvíře pro svou nestvůrnost,
ale kde je beznaděj,
tam je opravdový cit.

Cítím tě blízko
a nikdy už nechci žít,
budeš mě spalovat,
svou neznalostí,
bože, to je jen k zlosti.

Pro mě city nejsou vhod,
pro příšeru, v šeru skrytou.

Známe se jen neznámě,
a stejně nakonec zapomeneme.
Vidím tě před sebou,
to mi stačí,
tyhle slova jsou jen k neúprostnému pláči.
Mám tě ráda krásko,
nechci abys mi začal říkat lásko,
doufám že i ty znáš zvíře
a víš že skrývám se v něm.