Hanulce

Jak báseň Ti napsat mám,
když jsem tak dlouho sám.
Co napsat smím a co ne
když srdce je zmatené?

Kde přátelství končí a co nové začíná
zda doufat smím i když víra umírá?

Je letní čas a bouřky se zjevují
po jejich odznění i mraky odplují.

Vírou se přikryji s nebezkou modří
na louku pohlédnem od rosy mokří,
snad krok svůj srovnáme
a budem si blíž
z košíku vyndáme co ráda jíš.

V jiskrnném ránu
jak za starých časů
na louku usedám a držím Tě v pasu.

Ta báseň však konec má
a ztrácí krásu
při snění procitám
a hledám spásu.