Vzpomínání.

Mé vzpomínky mi spát nedají,
Pro tebe mé smutné oči plakají.
Až mé prázdné dlaně budu mít,
Až budu mít pocit že tvé rty se nedají políbit,
Skloním tvář a mé ruce klesnou podél těla,
Lásku a život věčný by jsi jistě chtěla.

Pak já zašeptám potichu a skrytě,
Miláčku vrať se mi,mé srdce chce tě.
Mé srdce bloudí v řece tvých očí a něžných vět,
Po mé tváři slzy kanou,chci tě lásko mít tu zpět.
Chtěl bych zase mít tvé teplé ruce,
Navždy stále v mích,
Ó bože co jsem proved,milovat snad není hřích.

Tvůj smích a tvá slova ,bytem se nesou
Dál a dál,
Já slyším tvůj hlas zas a znova,
Jak rád bych se zase smál.
Tvá duše opustila tvé krásné tělo,
A mířila k nebesům,
Má bolest do mě udeřila,
Mám věřit ještě andělům?

Mé prosby se tříští o bílé květy
A drahé kamení,
Má duše se zmítá mezi dvěma světy,
Proč mi osud nedal nějaké znamení?
Proč anděly když mou lásku všude vidím,
Bodáš mečem tam kde to nejvíc bolí,
Má duše,tělo chátrá, vím to a cítím
Bolest má je křížová cesta,posypaná chlebem a solí.

Proč se mi o tobě zdá v každé noční době,
Nechci žít,chci ležet s tebou v tmavém hrobě
Chci být spoután kořínky stromů tvého těla,
Vím lásko jistě bys to také chtěla.
Navěky zůstat v náruč tvou,