Rozkvetlá růže

Rozkvetlá růže

Tehdy to byl krásný večer,
tancovali jsme, usmívali se,
však zdálo se mi, že to byla jen hromada her,
když málem jsme líbali se.
Nakonec si mě objal,
uštědřil si mi polibek,
pak přepadl mě žal
a následoval opět brek.
Vrátila jsem se domů,
žádná naděje ani radost,
všechno listí opadalo ze stromů
a já se v tvém životě opět cítila jako host.
Je to jako když růže jednou rozkvete
a musí po čase opadnout.
Vy, trny, mou kůži rvete
a já musím jen tiše hynout.
Taková byla má bolest,
když si mě tam nechal stát.
Ale já netušila, že půjdeme tou správnou z cest,
mohla jsem si to jen přát.
Uběhl nějaký čas,
ta krásná růže opět rozkvetla,
když po týdnu spatřila jsem tě zas,
již jsem se v tobě nepletla.
Miluješ mě, už to vím,
vidím to v očích tvých.
Ne, já vážně nesním,
teď už opravdu nechci a nemohla bych.
Ty časy s tebou jsou jako sny,
že sama si nejsem jistá, zda-li to tak je.
Jsou to mé vzácné nezapomenutelné dny,
tak nezapomeň, že tě jedna dívka miluje.